Dnes to bude opět další z řady rozhovorů na podcastu doktora Anthonyho Chaffeeho. Tentokrát je to rozhovor se zdravotní sestrou, která sama vážně onemocněla nemocí CIDP a pak zkusila carnivore diet.
Jako obvykle si můžete rozhovor v plné verzi poslechnout sami a dokonce se na něj podívat. Je to sice v angličtině, ale pokud vám to nevadí, budete mít přesnější informace, než z mého zkráceného a upraveného popisu.
CIDP
CIDP je chronická zánětlivá demyelinizační neuropatie. Myelin je obal našich nervů. Díky němu nervy fungují a přenáší signály z mozku. Výsledek CIDP je podobný jako u roztroušené sklerózy, brnění ruk a nohou a nakonec neschopnost hýbat se.
Začátek příběhu Rennee
Už jako teenager měla deprese a první pokus o sebevraždu. Celý život měla deprese a úzkosti. Pracuje jako zdravotní sestra. V roce 2010 dostala diagnózu idopatické gastroparézy. Jde o poruchu vyprazdňování žaludku do tenkého střeva. S tím od té doby bojuje. 13. listopadu roku 2019 vstala, zacvičila si, šla normálně do práce, všechno bylo v pohodě. Když přišla domů, nedokázala hýbat rukama. Stala se napůl paralyzovanou na levou stranu těla a celkově velmi slabou a začaly bolesti. Stanovit diagnózu CIDP trvalo několik měsíců.
Těžké to bylo hlavně v práci, v té době se rozjel covid. První léčba byla intravenózní imunoglobulin (IVIG) Jde o drahý lék vyrobený z krevní plasmy. Stojí to přes dva miliony Kč na týden. Hned během prvního týdne byla schopná chodit bez pomoci. Hned poznala, že to pomáhá. Zhruba po měsíci potřebovala intravenózní imunoglobulin znovu, ale nemocnice rezolutně odmítla dát jí další týden volna. Nakonec našli nějaký kompromis a pár let fungovala díky IVIG.
Pak uprostřed jedné fáze na IVIG dostala silnou bolest hlavy a krku. To je běžný vedlejší účinek IVIG, skončila na jednotce intenzivní péče. Dostala velké dávky kortikosteroidů. To pomohlo, ale jakmile se tohle jednou stane, šance, že se to stane znovu je velká. Renee omezila IVIG na jednou za měsíc. V té době byla její bolest devět na stupnici jedna až deset. A to 24 hodin denně.
Říká, že lidé si myslí, že neuropatie je jen otupělost, možná brnění, žádný velkým problém. Ale je to velmi bolestivé. Sama má výčitky, že jako zdravotní sestra nebrala pacienty s neuropatií dostatečně vážně. Bolest je to velká. Podle Renee kdo nežil s chronickou nekonečnou bolestí nemá ponětí, jaké to je.
CIDP je autoimunitní nemoc, takže ji doktor dal léky na potlačení imunity (to je bohužel standardní řešení západní medicíny). Takže k tomu přibily časté nemoci, prostě imunita v háji. V čevnu 2023 skoro umřela na covid díky slabé imunitě. V takové chvíli je každé i triviální onemocnění velmi vážné.
Bolest
V jedné chvíli řekla manželovi, že už je hotovo. Že už to dýl nezvládne. Konstantní bolest, nic nepomáhá. Hodně kouřila mariuhanu, to taky nepomohlo. Všechny léky už v maximální dávce, z toho byly jen vedlejší účinky. Bez berlí už nemohla chodit. Levá strana těla už nedokázala ani stát. Často padala a jako zdravotní sestra v nemocnici, chodila k pacientům s berlema. Zažádala o invalidní důchod a přestala se snažit pracovat. Prsty na tom už měla tak, že stejně nedokázala ani napíchnout injekci.
Manžel poprosil, ať se podívá na videa o carnivore diet
Řekla dobře, stejně sedím celý den na gauči. Viděla video Kerryho, o něm tu už je článek. Další video bylo od Mikhaily Peterson, o ní tu už je článek přeložený. Další bylo video doktora Chaffeeho (odkaz na začátku tohoto článku). A pak další a další. V půlce dne poslala manželovi zprávu: pokud nechceš, abych byla carnivore, tak mě musíš zastavit hned teď, protože já do toho jdu.
Už předtím zkoušela keto dietu, ale byla to hodně špatná verze keta. Hodně průmyslových potravin. Keto je velmi snadné udělat špatně a pak z toho vinit keto. Ale je to jen nesprávným provedením. Ale aspoň už měla vyřazené sacharidy a nemusela procházet adaptační fází.
Hovězí, voda, sůl
To je všechno, co jedla prvních 60 dnů. Rozhodla se použít eliminační dietu v té nejsilnější variantě a vyloučit všechno, co jde. Po zhruba dvou až třech týdnech zmizelo pálení v chodidlech a bolest zeslábla. Ze začátku si to ani neuvědomila, jednou ležela v posteli a zjistila: panebože moje nohy nebolí. Brečela radostí. V noci je to nejhorší, protože člověk zastaví, přestane cokoliv dělat a je plně přítomný s bolestí.
Řekla, že pokud musí jíst po zbytek života každý den steak, aby žila bez bolesti, tak s tím nemá problém.
Renee říká, že carnivore diet ji zachránila život. V prvé řadě zase začala chodit. Neurolog ji řekl, že v 50 letech bude na vozíčku (teď je jí 47 a normálně chodí). Udělala to, aby mohla zase chodit. Netušila, že celoživotní deprese zmizí. Úzkost a obsedantně kompulzivní porucha taky vyléčené.
Rada doktora
Když ji doktor diagnostikoval gastroparézu, poradil jí jíst snadno stravitelné jídlo. Řekl, že o téhle nemoci se nic neví a jediná rada je jíst zmrzlinu, chipsy, bílé pečivo a naopak nejíst zeleninu a červené maso. Prostě snadno stravitelné jídlo.
Sama zkusila najít nějaké informace o gastroparéze a nic nenašla. Během 10 let vyzkoušela všechny možné diety, co kde našla, co ji napadlo. Když dostala CIDP jako druhou autoimunitní poruchu, byla v té době rok vegan. Praktikovala veganství pouze z celistvých potravin. Všechno si připravovala doma z jednotlivých surovin.
Během veganství její manžel nabral na 96kg. Měří 170cm. Dostal cukrovku druhého typu (bral metformin), deprese a nedokázal se přinutit vstát z gauče. Veškerý čas doma trávil jen na gauči. Teď je manžel na carnivore diet a váží 72kg. Cukrovku nemá a metformin už nepotřebuje a nebere.
Nový neurolog
Když prvnímu neurologovi řekla, že zkusí carnivore diet, tak ji zrazoval. Že tohle nebude podporovat. Ona řekla ok, vy nejste ten, kdo sotva zvládne přežít den a každou noc brečí v posteli. Když ještě byla zdravá, vstávala ráno ve 4 hodiny, posilovala a pak šla do nemocnice na 12-tihodinovou směnu.
Teď má Renee nového neurologa. Autoimunitní protilátky už v těle nemá. Nový neurolog, když (už po 6 měsících na carnivore) nenašel žádné protilátky v těle zpochybnil celou nemoc. Kdoví, jestli jste to vůbec kdy měla. Hlavně chtěl dát další dávku léku. Ale Renee naopak chtěla vynechat další lék. Tomu se velice divil. Prý proč? Cítila se mnohem líp, berle už vůbec nepoužívala.
Udělal všechny možné testy a po nemoci ani památky. Tak řekl: no, nevím proč, ale nemoc asi ustoupila. Ona mu řekla, to se Vám tu snažím vysvětlit. Já vím proč. Já změnila stravu. To je jediná věc v mém životě, která se změnila. Nedíval se na ni jako na šílence, ale ani to neuznal.
Posilování a denní procházky
Teď Renee zase pravidelně posiluje, každý den chodí na hodinovou procházku. Lituje, že se dřív nezamyslela nad tím, jestli to nejde dělat nějak líp. Během mnoha let léčení jen brala čím dál větší dávky čím dál většího množství léků. Jako zdravotní sestra věřila doktorům a nic nezpochybňovala.
Na závěr Renee říká, že někdy ji stále ještě v noci bolí ruce, třeba po náročném dni. Roky byla nemocná a stav se pořád horšil, takže dává smysl, že se to nevrátí do úplného zdraví během pár měsíců.
Její aktuální jídleníček je hovězí, máslo, slanina, vejce. Občas krevety. Před pár měsíci zkusila kuřecí a do hodiny se jí přitížilo. Bolest se začala vracet. Hned věděla, že to je kuřecí a že kuře pro ni není dobrá volba.
Lidé z její práce (pracovala ve stejné nemocnici 18 let) viděli, co s ní její nemoc dělá. Během let viděli to velké zhoršení a poslední rok to velké zlepšení díky carnivore diet. Ale nikdo z nich nepřipustí, že to je díky masu.
Stojí to za to jíst jenom maso?
Tak tady to máte přátelé, byla na vozíku a v extrémních bolestech. Dnes bolesti nemá, cvičí a chodí na procházky. Někdy to fakt stojí za to vynechat rostliny a cpát se masem. Hlavně červeným masem přežvýkavců, to je nejvýživnější a nejmíň na něj reagujeme.