Už tady najdete články o roztroušené skleróze i o Kerry Mannovi. Dnešní článek je na základě videa z Kerryho kanálu, kde si Karen povídá s Kerrym o její zkušenosti s carnivore diet. Měla roztroušenou sklerózu, fibromyalgii, poruchu štítné žlázy a syndrom chronické únavy.
Karen Wright-Irons a jak to začalo
Rozhovor je dělaný roku 2025, ale v té době už byla Karen 13 let zdravá.
První symptomy ji začaly ve 14 letech. Tehdy začala s vegetariánstvím. Už začínala s veterinárním vzděláním, milovala zvířata a tak se stala vegetariánkou. Tehdy to nebylo tak módní jako dnes a byla v tom sama. A vzhledem ke své povaze brzo přešla na veganství. Ve velmi mladém věku už byla výrazně podvyživená. V 16-ti letech začaly bolesti. Má skoliózu, takže vina za bolesti byla hozena na křivá záda. Ale už tehdy měla pocit, že skolióza není příčina. V 18-ti letech už byly bolesti extrémní. Bolesti kloubů, kostí, svalů. Bolela ji kůže, byla citlivá na světlo. Prostě celý nervový systém se bouřil. První diagnóza byla fibromyalgie v 18-ti letech.
To je taková zbytková diagnóza. Když vám doktoři věří, že máte bolesti, ale nikde nevidí žádný problém, tak řeknou fibromyalgie.
V 19-ti letech dostala druhou diagnózu chronický únavový syndrom. Začala pracovat jako zdravotní sestra a zároveň pokračovala ve veterinární práci. Byla velice pilná a snaživá, na povrchu vypadala, že všechno je v pořádku. Ale ve skutečnosti byla v obrovských bolestech. Snažila se jít ještě přírodnější cestou, například v kosmetice. Zkusila čínskou medicínu a bylinkářství. A stále se to zhoršovalo.
A co zdravotní odborníci?
Ti byli ohromeni její „kvalitní“ stravou a disciplínou. Jedla „perfektně“, „zdravé“ přírodní veganství. Pak přišla diagnóza roztroušená skleróza. Tehdy to byla ne tak známá nemoc. Byla to nemoc spíš starších lidí, ne lidé mezi 20-ti a 30-ti lety jako dnes. To ji dost vyděsilo.
Začala intenzivně cvičit jógu, dělala různá energetická léčení, zkoušela suplementy. Ladila detaily typu, možná nedělám správně zeleninové šťávy a lepší odšťavňovač uchová víc nutrientů. Byla vegan zaměřený na získání co nejvíce nutrientů, ale nejen, že se nic nelepšilo, ono se to zhoršovalo.
Bod zlomu
Karen řekla, že seznam všech symptomů by byl dlouhý a už si ani na všechno nevzpomene. Ale například si vzpomněla, že ji vypadaly řasy. Ne jen vlasy, ale řasy.
S bolestí se naučila žít a zvykla si na ni a vrátila se k ježdění na koni. Při jednom skoku na koni ztratila cit v nohou. Už předtím se jí to párkrát stalo, ale pokaždé jen na chvilku. Najednou jako kdyby vůbec neměla nohy. Nemohla ani slézt z koně. To trvalo zhruba půl hodiny. Půl velmi děsivé hodiny, kdy vůbec necítila nohy. Nakonec se vrátil cit dost na to, aby slezla z koně. Ale nohy byly jako z betonu. Jen dostat se domů Karen stálo všechnu energii. Ležela v obýváku a přemýšlela, co ještě nezkusila. Děsila se klasických léků, protože v minulosti měla spousty závažných alergických reakcí.
Pak měla vnuknutí, slyšela hlas boha. Tehdy nevěřila vůbec v boha, ale slyšela, ať jde zpátky po stopách své stravy. A pochopila to tak, že to úplně přehodí. Úplně opačně. Pár dní nad tím ještě jen přemýšlela, protože to bylo naprosto proti celému jejímu dosavadnímu životu. Proti jejímu bytostnému přesvědčení.
Zoufalství
Ale zoufalství bylo extrémní, věděla, že umře. I později v rozhovoru na otázku, kde by byla teď, kdyby nezačala s carnivore diet odpověděla bez váhání: mrtvá.
Jako poslední pokus se rozhodla udělat něco pro ni šíleného. A tak se 22. října rozhodla sníst bizonní maso. Protože bizonů ubývalo a bylo potřeba zvýšit poptávku po jejich mase. Navíc bizoni nejí nic jiného než přirozenou stravu, toho granulema nenakrmíte. Takže věděla co chce podpořit. Ještě k tomu měla dušenou kapustu, protože se nedokázala zbavit starých zvyků.
Během několika minut cítila, že se něco přeplo. V té chvíli se cítila prostě živá. Tehdy si uvědomila, že se za posledních 20 let nikdy necítila plná a nasycená. Že se 20 let cítila prostě nafouknutá.
Do teď si pamatuje, jak se v té chvíli podívala z okna a viděla zelenou. Viděla pořádně stromy. Zjistila, že hůř vnímala barvy.
Byl to nakonec úžasný den, vůbec ji nebylo špatně. I když jí lidé z okolí říkaly, že po tolika letech veganství jí bude z masa špatně. Večer si upekla kuře, že si ho dají s manželem. Na manžela nic nezbylo, snědla ho celé v kuchyni u pultu. Rukama.
A u toho plakala. Ne smutkem, ale z pochopení dynamiky života na planetě. To, že kuře umřelo a ona ho snědla jí záchranilo život. Bez přehánění. A od té chvíle to jelo. Maso, vejce, máslo. Vždy dbala, aby jedla jídlo z dobrých chovů, kde se zvířaty dobře zachází.
Symptomy
V podstatě každý týden se něco zlepšilo nebo nějaký symptom úplně zmizel. Týden od začátku masa šla se psem. Vyšla schody a pokračovala normálně dál. Ale pes se zastavil, protože v tom místě musel vždycky zastavit. V tom místě potřebovala Karen pokaždé pauzu po zdolání schodů. Až najednou ne. Ta stejná Karen, která kompletně ztratila cit v nohou na půl hodiny. Pro člověka, který byl opravdu na dně může být radost jen vyjít schody a necítit bolest.
Vlasy a řasy narostly zpátky
Po třech měsících už jí zase rostly řasy a vlasy. Pouhé tři měsíce po 20 letech veganství. Přišlo obrovské zlepšení, co se mentálního soustředění a jasné mysli týče.
Dva roky strávila hledáním informací
Karen chtěla pochopit, proč to tak je. Vždyť přece veganství dělala tak poctivě a veganství má být zdravé. Dva roky se snažila zjistit fakta, ale tehdy nebyly takové materiály jako dnes. Pak uslyšela hlas podruhé a ten jí řekl biologie pro osmou třídu. A v učebnici našla buněčnou stěnu. Tehdy ji to docvaklo. Buněčná stěna u zvířat versus u rostlin. Karen je součástí živočišné říše, potřebuje nutrienty z živočišné říše. Nemohla dostatečně stavět nové buňky a regenerovat svoje tělo. A tak chřadla už od dětství.
Ale pořád to nebylo přísné carnivore diet
Pořád jedla docela rostliny a po nějaké době jich začala přidávat. A zdraví se začalo zase zhoršovat. Tak si řekla, kdy jsem se cítila úplně nejlíp? Co jsem tehdy jedla? A začala jíst jenom steaky, máslo, krevety a borůvky. V té době pořád měla v jednom prstu velké bolesti. A po měsíci na téhle jednoduché stravě jednou chytla volant a uvědomila si, že prst vůbec nebolí.
Ale pořád ještě pochybovala. Měla pocit, že přece nemůže dlouhodobě jíst jenom maso. Pak náhodně v autě slyšela jeden z prvních podcastů o carnivore diet a tehdy do toho skočila naplno.
Její život byl plný stresu
Prožila si různé stresové situace od té doby, ale na carnivore diet prostě reaguje na stres mnohem lépe. I její osobní a profesní život žila vždy naplno a rozhodně měla těžká období. Ale i menopauza pro ni byla jednoduchá, což taky připisuje carnivore diet.
Karen dostala otázku, jestli veganství jde dělat dobře a dělat ho celý život nebo je to jen otázka času, než veganství dožene každého. Její odpověď: rozhodně je to otázka času. Někteří vegani se dívají na bývalé vegany jako na odpadlíky a řeknou, že dělali veganství špatně. To určitě nebyl případ Karen, která řešila, jaký koupit odšťavňovač, aby zachoval co nejvíc živin.
Podle Karen a její praxe ve zdravotnictví tohle všechno závisí i na mnoha dalších faktorech mimo stravu. Ale také říká, že živočišné a rostlinné bílkoviny nejsou vzájemně nahraditelné. Živočišné jsou pro nás živočichy výrazně lepší.
Zajímavý poznatek
Nikdy neměla výrazné problémy s trávením, pravděpodobně proto trvalo tak dlouho zjistit, že je to stravou. Její problémy byly neurologické.
Většina lidí na carnivore diet jsou bývalí vegetariáni/vegani. A jak říká doktor Ken Berry: vegetariánství nebo veganství je první krok na cestě ke carnivore diet.