Jasně na sport jsou potřeba sacharidy, bez nich to nebude ideální. Je to tak? Opravdu člověk bez sacharidů nepodá vrcholový výkon?
Tento článek vychází z rozhovoru dělaného Anthonym Chaffeem s Alexem McDonaldem.
Pokud si to poslechnete, tak si tohle ani nemusíte číst. Jen podám shrnutí toho, co zazní v rozhovoru. Kdo to nechce hodinu poslouchat, tady má pár minut čtení stručné verze a pohodlně v češtině.
Alex McDonald
Australan, běžný člověk v dobré fyzické kondici. Sportuje, konkrétně dělá kalisteniku. To je cvičení s vlastní váhou, kliky, shyby atd. Sám říká, že necvičí nějak moc a že se mu na tom líbí, jak je silný, i když nemá nutně velké svaly. Funkční síla. Zjistil, že i bez sacharidů má perfektní výkony.
Uvědomil si, že naše tělo má zásobu sacharidů, které může použít jako energii. To je zhruba 2000 kilokalorií. Alex je štíhlý člověk bez jakékoliv nadváhy. I takový člověk má zásobu energie ve formě tuku zhruba 100 000 kcal (kilokalorií).
Sám začal s nízkosacharidovým stravováním skoro před 30 lety. Postupně došel až ke stravování úplně bez sacharidů neboli carnivore diet.
Když mluvil s přáteli o sportování bez sacharidů, tak to odmítli jako blbost. Hodně jeho kamarádů jsou doktoři, ti mu řekli, že oni jsou odborníci a mají na to vzdělání.
Malá poznámka
Oni doktoři nedostávají žádné extra vzdělání ohledně výživy. Maximálně je v krátkosti zmíněno, co je v kapačce pro pacienty na umělé výživě. To je všechno.
Jak dokázat, že má pravdu?
Alex se rozhodl pro praktickou ukázku. A moc se nedržel zpátky. Co takhle 5 dní v řadě, každý den maraton.
Naprostá většina lidí, co dokončí maraton jsou pak třeba týden vyřízení, bolí je každý krok a kulhají. Trpí, když mají vyjít dva schody. Bežet maraton a hned další den druhý je, řekl bych, šílenost. Ale 5 dní v řadě? A bez sacharidů? Alex nejedl vůbec. Celých 5 dní nesnědl jedinou kilokalorii.
Když řekl lidem ve svém okolí, co má v plánu, tak mu řekli, že to není možné. Že spíš umře. Ale už znal carnivore diet a její výhody. Když někomu řekl, že má energie na rozdávání, tak jen odvětili: hmm, jo, jasně…
Zkušený běžec?
Možná si někdo řekne, asi to byl už zkušený běžec. Ne, jak jsem říkal, dělal hlavně kalisteniku a když už se pro tohle rozhodl, začal i trochu běhat. Říká, že není žádný běžec. Popravdě první z oněch 5 maratonů byl jeho první maraton v životě. On do té doby ještě nikdy maraton neběžel.
Příprava
Klíčové podle něj bylo, že byl už dopředu adaptován na keto. To znamená, že jeho tělo už bylo dobře navyklé na fungování na ketonech neboli na tucích. Tři měsíce před prvním závodem byl velice striktní ohledně stravy, vůbec žádné sacharidy a jedl co nejvíc to šlo. Hlavně hovězí, a maso jiných přežvýkavců.
Pro první maraton měl jediný cíl, prostě to v pořádku uběhnout, čas vůbec neřešil. Běžel pomalu, konzervativní tempo a hlídal si tepovou frekvenci. Šlo to dobře, relativně plochá trasa bez kopců kolem Sydney, kde se bežel olympijský maraton. Pak ale přišly bolesti kloubů. Jak říká, není žádný běžec a není na to zvyklý. Ke konci to bolelo hodně. Čas byl kolem 5,5 hodiny. Ale zároveň si na konci uvědomil: já dokážu uběhnout maraton.
Navíc byla vlna veder v Austrálii. Běžel v září, bylo 33° Celsia. Což je další problém. Já se v 33° moc na běhání necítím. Určitě ne 42 km.
Regenerace
Svalové problémy neměl za celou dobu vůbec žádné. Absolutně žádné bolesti namožených svalů nebo tak něco. Klouby ale bolely, protože má špatný styl. Říká, že je špatně zatěžoval, protože není žádný běžec.
Nějaká speciální regenerace? Šel brzo spát.
S dalšími maratony se bolest kloubů horšila, svaly byly naprosto v pořádku a bez jakékoliv bolesti celých 5 dní.
Druhý a třetí maraton byly ještě pomalejší, bolest se stupňovala a vedro rostlo. 39° Celsia a bežel maraton po té, co zaběhl dva maratony v předchozích dvou dnech a celou dobu nejedl.
Nakonec ale byl čtvrtý maraton nejrychlejší a maraton číslo 5 byl druhý nejrychlejší.
Během celého tohoto atletického kousku sledoval a zapisoval si všechny možné údaje.
První 4 maratony sólo
První 4 maratony si prostě sám odběhl, pátý byl oficiální městský maraton. Rád by běžel všech 5 jako oficiální maratony, ale to samožřejmě nikdo takhle nepořádá. Tak si to naplánoval, že aspoň ten poslední bude oficiální maraton v Sydney.
U posledního maratonu byla důležitá mentalita. Věděl, že odběhl 168km v předchozích 4 dnech, aby si zasloužil právo stát na startovní čáře posledního. Atmosféra oficiálního závodu a konkurence mu pomohla. Na startu posledního maratonu už byl v módu: tady neselžu, tohle si už vezmu.
Sůl a voda
Zhruba 6 litrů vody s 6-10 čajovými lžičkami soli. Na den. Ono při vedrech skoro 40 stupňů je to jiná záležitost (z posledního závodu skončilo 26 lidí v nemocnici kvůli kombinaci vedro/vyčerpání). Plus ještě elektrolyty si přidával do vody. Za celých 5 dní nedostal ani jednu křeč, ani nějaký slabý náznak nebo tak něco.
Sůl je naprosto v pořádku a můžeme ji jíst obrovské hromady a je to v pohodě. Vysoký tlak vám to nezpůsobí. Naopak málo soli je problém.
Problém před posledním maratonem
Večer před posledním maratonem mu otekly nohy. Po druhém maratonu si totiž vzal protizánětlivý lék a pak zjistil, že jakékoliv protizánětlivé léky mohou způsobit zadržování vody. Večer před maratonem číslo 5 vážil stejně, jako na začátku celé akce. Jeho tělo zadržovalo vodu, takže spal s podloženýma nohama. Během posledního závodu se tedy vodou spíš políval a míň ji pil. Příliš vody může být nebezpečné (tady se odkážu na jiného bývalého maratonce Tima Noakese a jeho práci).
Jaké bylo první jídlo po 5 dnech?
Obří tomahawk steak, 1,5kg, už dopředu koupený na něj čekal doma. Říká, že na konci ani nebyl hladový. Ani trošku, že o hladu to nebylo. Hladovění na tom celém bylo to nejjednodušší. Na jídlo si ani nevzpomněl. Až ve chvíli, kdy si zapisoval, jaký měl hlad na číselné stupnici, tak si vzpomněl na jídlo. Pak trvalo ještě zhruba 3 dny, než ho metabolismus začal tlačit do jídla. První tři dny ještě jedl relativně malé porce.
Tohle všichni známe, kdo jsme zkusili carnivore diet
Na téhle stravě je člověk prostě nasycený a spokojený. Tělo dostává co chce, bílkoviny, mikronutrienty a nenutí mě do jídla víc, než je třeba. Já se neomezuju nikdy na množství jídla. Naopak se občas musím do jídla nutit, abych snědl dost. Protože kdybych jedl jen podle chuti, tak přestanu dřív. Tahle strava zasytí a absolutně není potřeba omezovat množství jídla.
Jak je to asi v přírodě? Přestane se lev krmit, když má ještě hlad, aby v létě vypadal dobře v plavkách? A viděl někdy někdo lva na přirozené stravě, který je aspoň trošičku obtloustlý? Takhle to prostě v přírodě nefunguje. Až když lidé/zvířata začnou jíst průmyslové vyrobené potraviny, začnou tloustnout.
Zamyšlení Alexe McDonalda
Jak to asi bylo během evoluce? Bylo to tak, že jsme se prvně najedli, abychom mohli podat vrcholný fyzický výkon? Nebo byl prvně výkon na lačno (ulovení kořisti) a poté hostina?
Zpátky ke zvířatům. Copak se vlk jde prvně najíst sacharidů, aby měl dost energie na lov? Carbloading před výkonem?
A moje zamyšlení
Sranda je, když vidíme sprintera před závodem jak si dává energetický gel. Vždyť běží 10 sekund. Na to není potřeba speciální přísun energie. To si myslí, že spotřebuje 500 kcal za těch 10 sekund?
To musíme dávat dětem sušenky na snídani, aby měly dost energie na celý den? Když hubeňour má dost energie, aby 5 dní nejedl a přitom uběhl přes 200 kilometrů? Je to opravdový hlad? Je to nedostatek energie?
Druhý dech
Kdo zkoušel nějaký vytrvalostní sport asi zná druhý dech. Po chvíli to jde ztuha a pak to najednou začne šlapat jak na drátkách a už je všechno v pohodě až do konce. Řekneme, chytil druhý dech. Po pravdě to znamená tělo se přeplo z pálení převážně sacharidů jako palivo na pálení převážně tuků jako palivo. A to už víme, že je velmi těžko vyčerpatelný zdroj energie. Kdo je ale keto-adaptovaný (jeho tělo je navyklé tvořit ketony a pálit tuky jako palivo), ten má druhý dech pořád. A všechno šlape jak na drátkách pořád.
Glykogen ve svalech
Ukázuje se, že sacharidoví sportovci popíjející sportovní nápoje (rozuměj voda s cukrem) nedoplňují glykogen (forma, v jaké tělo ukládá energii ze sacharidů) rychleji, než keto-adaptovaní sportovci.
Tady je odkaz na stránky Alexe McDonalda. Tam se můžete dočíst všechny podrobnosti a vůbec víc o tom, co dělá a o stravě a sportovním výkonu.
Co dokáže lidské tělo?
5 maratonů za 5 dnů, bez jídla, ve vedru, člověk, který maraton v životě neuběhl? Kde je lidská hranice?