Blue zones neboli modré zóny. Jde o 5 míst na světě, kde se lidé dožívají více let, než sousední populace. Za jejich definicí stojí Dan Buettner. Vybral místa na světě, kde se lidé dožívají více než v sousedství, jí hodně rostlin a jde o tropický nebo subtropický region. Tohle sám řekl v rozhovoru. Cíleně vybíral místa s převážně rostlinnou stravou a velkou dlouhověkostí.
Když se na tato místa podíval na mapě, většinou byla obklopena vodou a tak jim dal název Blue Zones. Podmínku vyšší průměrné délky života oproti sousední populaci splňují i jiné regiony. Dan Buettner vynechal třeba Island nebo Hong Kong.
Hong Kong
Zde jsem psal o studii ukazující, že vyšší spotřeba masa odpovídá vyšší délce života. Platí po celém světě. Hong Kong má nejvyšší očekávanou délku života. Hádejte kdo má nejvyšší spotřebu masa v kilogramech ročně na člověka.
Island je podobný případ.
Pro zajímavost Česká Republika je 21. ve spotřebě masa (83kg masa ročně na osobu) a 41. v očekávané délce života (80 let).
5 modrých zón
Projděme si popořadě jednotlivé modré zóny.
Okinawa
Ostrov patřící k Japonsku. Spojenci tento ostrov během druhé světové války řádně zrychtovali (historici omluví moji terminologii). Potřebovali ostrov dost velký na letiště pro dalekonosné bombardéry v doletové vzdálenosti od Japonska. Obsadili tento ostrov se silným použitím dělostřelectva.
Na tomto ostrově se tradičně jí vepřové ve velkém. Jejich vepřové je kvalitní. Nicméně po válce byla populace vepřů zdecimována. Teď už je všechno obnoveno a jí tam spousty vepřového a samozřejmě ryb.
Okinawa není plant-based, jak se Dan Buettner snažil naznačit.
Ikaria
Další je malý řecký ostrůvek Ikaria. Mary Ruddick udělala celé video o mýtu modrých zón a speciálně o Ikarii. Doporučuji mrknout i do komentářů pod videem, kde se vyjadřují lidé přímo tam žijící. Sama tam strávila asi měsíc a žije v Řecku.
Lidé tam jí spousty masa a mléčných výrobků. Využívají celé zvíře, jí i vnitřnosti. Podle ní se nějaké informace ztratily v překladu. Když se tam někdo zeptá na maso, obyvatelé Ikarii si myslí, že se ptá konkrétně na hovězí. Nicméně skoro každý tam má doma kozy. A na mléčné se Dan Buettner nějak úplně zapomněl zeptat. Když zjišťoval, jestli jí živočišnou stravu, nějak to mléčné neřešil. A oni tam jí hodně sýrů k tomu skopové i vnitřnosti. Plus je to opět ostrov v moři a ryby si taky dají.
Sardinie
Italský ostrov, ta stejná písnička. Sýry, maso, včetně vnitřností. Někde jsem slyšel, že když šli dělat rozhovor ohledně modrých zón s místním, tak byl zrovna uprostřed zabijačky.
Nicoya
Poloostrov Kostariky. Opět zde neplatí žádná plant-based strava. Opět jsou to ryby a mořské plody. Navíc podmínka delší délky dožití ve srovnání s okolím zde platí pouze pro muže.
Loma Linda
A jsme u toho hlavního. Loma Linda v Kalifornii. Když už Američan píše článek o dlouhověkosti, hodí se přece, aby tam bylo něco amerického. Takže Loma Linda. Opravdu zde žijí nábožensky založení lidé (Adventisté sedmého dne), kteří jí převážně rostlinnou stravu. A opravdu se dožívají v průměru víc. Mají svou komunitu, spokojenost, nepijí, nekouří, nedělají adrenalinové sporty, tráví společný čas na slunci. Dožívají se víc kvůli zdravým životním návykům nebo kvůli jezení rostlin?
Podíváme se na mormony v Kalifornii. Ti jídlo neřeší a maso jí stejně jako běžní lidé. Taky nepijou, nekouří, po nocích spí místo flámování. A taky se dožívají v průměru víc než okolí. Takže masem nebo rostlinnou stravou to není.
Navíc mají obyvatelé Loma Lindy problémy s plodností. To asi není známka zdravé populace.
Modré zóny jsou mýtus
Snaží se to navodit myšlenku, že jeden z faktorů pro vyšší délku dožití je vyšší konzumace rostlin. Není. Jsou jiné důležité věci. Třeba radost ze života, přátelé a rodina, klid a málo stresu, důvod proč žít, slunce a pobyt na denním světle, pohyb. A strava samozřejmě hraje velikou roli.
Podle mě je důležitější co nejím, než co jím. Není nutné jíst jenom maso. Ale je nutné nejíst průmyslové vyrobené potraviny.